Dům mnoha tváří – každá krásná!
Dům může mít mnoho tváří. Každá z nich smí být jiná a mimořádně krásná. Přesvědčila nás o tom rodinná vila, za kterou se cihlostavby rozjely tentokráte na brněnsko.
Hledali jsme ji jen krátce. Vůz jsme zaparkovali na kruhovém náměstíčku, kde nás přivítal i náš hostitel a majitel domu, pan Martin. Nedlouho na to nás pozval k venkovní obhlídce svého výstavního a mimořádně rozsáhlého sídla. To se skládá hned z několika objektů, které jsou spolu navzájem funkčně i ideově propojeny a kopírují svažitý terén pozemku. Punc originality dodává domu fasáda, která je kombinací lícových cihel a provětrávané dřevěné konstrukce ze smrkových latí i netradiční zastřešení. To je tvořeno několika pultovými střechami a navazující střechou sedlovou. Povrch střech je ukončen pravou pálenou taškou Tondach, která je opatřena vínově červenou glazurou s obchodním názvem Románská 12. Krása této tašky spočívá v poměrně vysoké vlně, která navozuje eleganci antických stavebních stylů.
Nejvýše a nejblíže cestě je situována dvougaráž. Na ni navazuje rozlehlá předsíň, spižírna a kuchyně. Odtud vedou dveře do obývacího pokoje. Otevíráme je a překonáváme dva výškové schody. Ocitáme se v obrovském otevřeném prostoru. Tomu dominuje centrálně umístěný krb a k němu orientovaná kožená sedací souprava. Před ní je vkusně situován hudební kout s piánem. Z obytného prostoru vidíme přes dřevěnou prosklenou stěnu tyrkysově se třpytící vodu komfortního vnitřního bazénu. Z obývacího pokoje vedou dveře dále do pracovny. V jeho protější části je umístěna kuchyně a naproti ní jídelna. Odtud vede vstup do zimní zahrady. Z obývacího pokoje stoupá schodiště na galerii, která obě obytné části domu komunikačně spojuje. Ta nad obývacím pokojem částečně vstupuje do ponechaného otevřeného prostoru. Je zde umístěna rozsáhlá knihovna. Galerie umožňuje oddech a nevšední, vskutku atraktivní pohled do interiéru obýváku. Z hlavního objektu galerie plynule přechází do navazující obytné části. Zde se mění v chodbu, ve které jsou umístěny dveře do jednotlivých místností v podkroví. Chodba končí klidovou terasou, z níž je nádherný výhled na zahradu a s ní sousedící les. Později z podkroví scházíme opět do obýváku. Ten prosvětluje mohutná soustava posuvných francouzských oken. Kontakt s přírodou je dokonalý. Jedním z nich vycházíme do jiného světa. Tím je zahrada domu. Dominuje jí jezírko se samočístícím štěrkovým podložím. O bezvadný stav trávníku se stará robotická sekačka. Zjišťujeme, že přes pergoly porostlé vínem ze vzdálenějších míst zahrady dům téměř není vidět. Tak citlivě je zakomponován do terénu a výškově mu zcela podléhá. Respekt k přírodě je z projektu cítit na každém kroku. A co říci závěrem? Pane Martine děkujeme, že jsme mohli navštívit dům, který má všechno a možná ještě něco navíc. Svou filosofii.
Ivo Románek
Galerie obrázků
